Občan v síti: Konec čekání na změnu

Letos je tomu právě třicet let, co jsme jako občané začali platit zdravotní pojištění a mohli se začít rozhodovat, zda zůstaneme pojištěnci rok staré VZP, nebo se přehlásíme do nově vznikajících resortních, oborových či jiných zdravotních pojišťoven. Ty se za pochodu učily proplácet péči čerstvě osamostatněným zdravotnickým zařízením na základě stejně tak nově vytvořeného Seznamu výkonů. Tohle prvé kolo proměny státního zdravotnictví do otevřeného systému financovaného prostřednictvím pluralitního veřejného zdravotního pojištění se nám podařilo zvládnout nejlépe a nejrychleji ze všech postkomunistických zemí, ale samozřejmě za cenu řady provizorních řešení. Pak přišla únava z neustálých změn a systém se dočasně zakonzervoval s tím, že se nedodělky odstraní, až si trochu oddychneme. No, a k tomu zatím nedošlo.

Naše zdravotnictví tak skončilo v půli cesty mezi státní minulostí a pluralitní budoucností. Ten náš dnešní kříženec sice jakž takž funguje, ale vykazuje řadu nedostatků, které pramení z kolize mezi oběma modely řízení. Výsledkem kombinace nešvarů přímého řízení a volné soutěže je zdravotní systém, který se obtížně adaptuje na vývoj medicíny, má výrazné prvky neefektivity, malou orientací na potřeby občanů, deformované motivace a nedostupné informace. Vzhledem k demografickému vývoji, rozvoji medicíny a rostoucímu očekávání občanů to není situace dlouhodobě udržitelná.

Za vlády Mirka Topolánka představila skupina kolem Tomáše Julínka ambiciózní plán na dobudování pojišťovenského systému a vyřešení odložených problémů. Bohužel stačili jen zavést racionální regulaci léčiv a regulační poplatky. Ty byly v principu správné, jen neměly být zavedeny v primární péči a neměly být tím jediným, co se změnilo. Přes jejich nesporné přínosy byly posléze po zásluze zrušeny. Jejich osud nadlouho odradil každého od snahy zdravotnictví racionalizovat.

Za poslední čtyři roky se náklady zdravotnictví zvedly o polovinu a jeho podíl na HDP dorovnal Belgii. Přesto spokojenost občanů se zdravotními službami klesá, rostou rozdíly v regionální dostupnosti péče, prohlubuje se relativní nedostatek personálu a stále více pacientů neregulovaně platí v ordinacích. Je nejvyšší čas začít hledat cesty ke zvýšení vnitřní efektivity systému – náplň Zdravotnictví 2030+ pro příští léta. Všechny otevřené hlavy jsou vítány.

Celý text včetně shrnutí prvního semináře a ankety osobností blízkých zdravotnictví najdete zde a na stránkách Zdraví 2030+