Mediace jako taková je českým právním řádem upravena jen v trestním právu pro účely řešení sporů mezi poškozeným a pachatelem v trestním řízení.
Mediace jako alternativa občanského soudního řízení (například na náhradu škody) právním řádem výslovně upravena není, což však neznamená, že by právem byla zakázána či že by její výsledky nebyly po právní stránce považovány za platné. V rámci mimosoudního řešení vzniklých sporů mohou strany uzavřít tzv. dohodu o narovnání podle § 585 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a tím vyřešit spornou situaci způsobem, který je pro obě strany závazný i bez nutnosti soudního řízení, jehož nevýhodou je mnohdy velká časová i finanční náročnost. Je nutno zdůraznit, že uzavřená dohoda o narovnání má pak obdobné účinky jako rozsudek soudu, přestože k soudnímu řízení nedošlo. Jinými slovy bylo dohodou závazně rozhodnuto o právech a povinnostech dotčených stran a není možné se již znovu platně domáhat plnění z téhož důvodu před soudem.
Základní principy mediace jsou následující: Mediace je dobrovolný proces a druhou stranu k ní samozřejmě nelze nutit (na rozdíl od soudního řízení). Řešení sporu mediací je tedy věcí dohody obou stran. Mediace není veřejná, neprobíhá před soudem. Mediace je procesem důvěrným, prováděným za účasti mediátora, kterého si obě strany vyberou. Jemu pak uhradí dohodnutou odměnu, a to buď pouze jedna ze stran, nebo obě strany. Mediátor je aktivním účastníkem řešení sporné záležitosti, nevystupuje vůči stranám z nadřazené pozice, věc nerozhoduje (jako např. soudce). Jeho úkolem je pomáhat stranám najít takové řešení jejich problému, se kterým budou obě strany spokojeny. Mediace obvykle směřuje k vyřešení sporné záležitosti daleko rychleji, než je tomu v případě soudního řízení. Sporná záležitost je obvykle řešena během několika mediačních setkání (zpravidla 1- 5 setkání).
Pokud strany v jejich průběhu nedosáhnou dohody, je obvykle mediace ukončena a strany se mohou pokusit řešit svůj spor soudní nebo jinou cestou.